Fascinující poznávání nových kultur.

Můj šestitýdenní pobyt ve Francii, v Alençonu, bych popsala jako fascinující poznávání nových kultur. Moji první rodinu tvořili – maminka Petra, její dcera Rosie, přítel Rosie, Enzo, tři kočky a pejsek Lester.  Petra pocházela z Velké Británie, a tak jsem si při pobytu procvičila nejen francouzštinu, ale i angličtinu a ochutnala něco málo z britské kuchyně. O víkendech jsem v sobotu dopoledne navštěvovala místní konzervatoř, ale většinu času jsme trávili mimo Alençon, například v městech Caen či Le Mans, nebo společně v pohodlí domova. Celé tři týdny s nimi byly provázeny velmi přívětivou a laskavou náladou.

 

První den ve škole jsem byla trochu ztracená, obklopena obrovským školním areálem školy Lycée Saint-François de Sales. Rozvrhy jsme si každý sestavili podle svých zájmů. Většina hodin byla ve francouzštině, ale docházela jsem i na hodiny anglické literatury, angličtiny a historie a zeměpisu v angličtině – které probíhaly v angličtině. S mluvenou francouzštinou od rodilých mluvčích jsem neměla tolik zkušeností, a proto pro mě bylo na začátku pobytu celkem těžké na hodinách rozumět. Postupem času jsem ale začala rozumět čím dál tím více a po šesti týdnech jsem byla schopna rozumět téměř všem hodinám, které jsem navštěvovala. 

 

V druhé rodině jsem bydlela s korespondentkou Annou, její sestrou Lolou, maminkou Kanogon a tatínkem Jean-Luisem. Jelikož byla Kanogon původně z Thajska, mluvilo se doma i thajsky a já měla možnost ochutnat spoustu thajského jídla. Víkend zde začal naší návštěvou Wiba World Final 2024 v Alençonu, kde vyhrál tým tanečníků z Běloruska. Také jsem si zahrála bowling a laserovou hru společně s Annou a její kamarádkou Rime. Jelikož Lola hrála basketbal, podívala jsem se na zápas, ve kterém hrála ona, a později, při cestě zpět z Paříže, jsme navštívili i profesionální zápas. Do Paříže jsme vyrazili asi dva týdny před odletem. Na prohlídku jsme šli do Opery Garnier a po přestávce na oběd jsme vyšli na vrchol Montmartru, kde se nám naskytl dechberoucí pohled na Paříž, rozprostírající se pod námi a Baziliku Sacré-Cœur nad námi. Poté jsme zamířili k Vítěznému oblouku, po kterém následovala naše poslední zastávka dne, Eiffelova věž, která byla v noci nádherně osvícena. Jelikož jsme v Paříži přespali, druhý den jsme se vydali do muzea Louvre, kde jsme moc dlouho nepobyli, ale přesto to byl nezapomenutelný zážitek.

 

Nakonec bych chtěla velmi poděkovat hostitelským rodinám, Gymnázium Broumov, Lycée Saint-François de Sales a fondu Amos, který nám finančně přispěl a tím pomohl realizovat tento pobyt. Těchto šest týdnů mi přineslo nejen spoustu nezapomenutelných vzpomínek a zážitků, ale také nové přátele. Děkuji.